Re:Source – Choreographer Javier Torres’ Letter to His Audience

Costume sketches for Javier Torres' La Bayadére show an updated and more realistic view of Indian culture.

Costume sketches for Javier Torres’ La Bayadére show an updated and more realistic view of Indian culture.

This backgrounder article is provided as a service to Opus Osm readers by The Czech National Ballet.

České verze je dole.

Dear Audience,
It is my pleasure to share with you my latest production: a new version of La Bayadére, specially commissioned for the Czech National Ballet.

Originally created by Marius Petipa in St Petersburg in 1877, the ballet is set in India and tells the dramatic story of a love triangle between a temple dancer, a noble warrior, and a princess.

At the time La Bayadére was premiered, most art forms followed the fashion of taking inspiration from faraway places because it added an exotic flair to the romantic ideal of unattainable love. However, due to the difficulty of travelling long distances in that period and making deeper research, most of the art pieces resulting from this tendency gave an unreal image of the traditions, places, and people they depicted.

A costume idea from the original, 1877 version of 'The Temple Dancer'

A costume idea from the original, 1877 version of ‘The Temple Dancer’

This does not mean that some of these creations lacked value; on the contrary, in many cases it was precisely thanks to the little knowledge the artists had about such distant cultures that their imagination took wings and helped them create wonderful and extravagant masterpieces. La Bayadére is undoubtedly one of these treasures. Although it is certain that its concept and dramaturgy lacked a deeper connection to true Indian traditions, its passage called the “Kingdom of Shades” – which transports a purist classical style choreography to the peaks of the Himalayas – has become one of the jewels of classical ballet.

As a youth, one of my dreams was to travel to India. Fortunately, over the past 10 years I have been able to visit the country several times and on each occasion my life has been changed deeply. While there, I was confronted with traditions that, by going totally against mine, made me understand that there are many more ways towards finding happiness than those I learnt about. I was also shocked by the striking contrast between the different social strata in this country, but at the same time and thanks to my interaction with some of the poorest, I was able to confirm that true loving compassion lies within the heart of people and not within their wealth or social position. It was also in India where I experienced the most freedom and tolerance towards expressing any kind of spiritual beliefs.

When Petr Zuska asked me to create a new version of La Bayadére I felt that he was offering me one of the best gifts I had ever been offered. Not only was he allowing me to continue dedicating myself to one of my deepest passions – being a choreographer – he was also giving me the opportunity to unite two of my greatest loves: the one I have for ballet and the one I feel for India.

Creating this production has been a delightful yet difficult challenge. Adding new dances to match those of Petipa’s, editing and rearranging its different sections, and adjusting its dramaturgical line so that it includes more aspects of the Indian culture and gains in depth and sense, has demanded thorough thought and hard work.

A view, perhaps, of Shangri-La

A view, perhaps, of Shangri-La

Another aspect that has required careful attention is finding a way to justify the clashing mixture of styles that are traditionally used in this ballet. It is obvious that the tutu as female attire goes against any Indian tradition, yet to me without these costumes La Bayadére would lose a large part of its visual poetry.

For this reason, and believing that it is an artist’s duty to create bridges between reality and fantasy, I decided that rather than placing La Bayadére in any specific part of India I would make it happen in a fantastic land such as the Shangri-La envisioned by James Hilton in his novel Lost Horizon. This way, just as my knowledge of Indian culture allowed me to treat the story with more realism and depth, placing La Bayadére in my own Shangri-La gave me and my team a certain freedom and feeling of sense when creating the overall style of the production. I can only hope that this “arranged marriage” I conceived is fruitful in combining the grace of ballet and the spirituality I felt in India.

I want to thank my team and all the members of the National Theatre involved in this production – particularly the dancers – for their unconditional support and dedication to this project.

– Javier Torres

Veils and other symbols are important elements in this updated 'La Bayadére'

Veils and other symbols are important elements in this updated ‘La Bayadére’

Choreograf Javier Torres Píše svým Divákům

Milí diváci,
jsem potěšen, že se s Vámi můžu podělit o svou nejnovější inscenaci, nové zpracování
Bajadéry, které jsem připravil na objednávku Baletu Národního divadla.

Děj díla, které původně v roce 1877 vytvořil v Sankt Petěrburku Marius Petipa, se odehrává v Indii a vypráví dramatický příběh milostného trojúhelníku chrámové tanečnice, urozeného válečníka a princezny.

V době premiéry Bajadéry většina děl čerpala inspiraci v dalekých zemích, což jim dodávalo exotický nádech romantickému ideálu nedosažitelné lásky. Vzhledem k tomu, že cestování do vzdálených krajů bylo tehdy značně obtížné, což také znemožňovalo důkladnější průzkum na místě, většina uměleckých děl vzniklých v souladu s tímto trendem také podávala o příslušných tradicích, místech a lidech nerealistický obraz.

Choreograf Javier Torres

Choreograf Javier Torres

Samozřejmě to neznamená, že všechny tyto kreace postrádaly hodnotu, naopak, v mnoha případech právě díky nedostatečné znalosti těchto vzdálených kultur popustili umělci uzdu své fantazii a vytvořili vskutku nádherné a neobyčejné mistrovské kusy. A Bajadéra je nepochybně jedním z takových klenotů. Ačkoli je zřejmé, že pojetí a dramaturgii díla chybí hlubší spojitost se skutečnými indickými tradicemi, část nazvaná „Království stínů“ – přesouvající ryze klasický choreografický styl na vrcholky Himaláje – se stala jedním ze skvostů klasického baletu.

Podívat se do Indie bylo jedním z mých mladických snů. Během uplynulých deseti let jsem měl to štěstí tuto zemi několikrát navštívit a každá cesta hluboce ovlivnila můj život.

V Indii jsem byl konfrontován s tradicemi, které se výrazně lišily od zvyků mé vlastní kultury, díky čemuž jsem pochopil, že existuje mnohem více cest k nalezení štěstí než jsou ty, které jsem sám dříve poznal.

Také jsem byl ohromen markantními rozdíly mezi různými společenskými vrstvami v této zemi, avšak zároveň (a také díky navázání kontaktů s těmi nejchudšími) jsem se utvrdil v přesvědčení, že opravdový láskyplný soucit spočívá v srdcích lidí, nikoli v jejich materiálním bohatství a společenském postavení. V Indii jsem byl rovněž svědkem největší svobody a tolerance vůči projevům jakékoli náboženské víry.

Když mne Petr Zuska oslovil s návrhem vytvořit nové zpracování Bajadéry, považoval jsem to za jeden z nejlepších darů, jaké jsem kdy dostal. Nejenže mi nabídl možnost věnovat se jedné z mých největších vášní – choreografii, ale také mi poskytl příležitost sloučit dvě z mých největších lásek: balet a Indii. Vytvoření této inscenace představovalo úchvatnou, nicméně obrovskou výzvu.

Připojení nových tanců, které by se hodily k těm Petipovým, úprava a přeskupení různých částí baletu a přizpůsobení jeho dramaturgické linie tak, aby zahrnovala více stránek indické kultury a získala na hloubce a smyslu, to vše vyžadovalo pečlivé zvážení a tvrdou práci.

Finnish costume designer Eriak Turunen

Finská kostýmní výtvarnice Erika Turunen

Další aspekt, kterému jsem musel věnovat značnou pozornost, bylo najít způsob, který by odůvodnil směs protikladných stylů, které se tradičně uplatňují v tomto baletu. Není pochyb, že tutu jako ženské baletní šaty jsou v rozporu s jakoukoli indickou tradicí, avšak v mých očích by bez těchto kostýmů Bajadéra přišla o značnou část své obrazové poezie. Jelikož jsem přesvědčen o tom, že povinností umělce je stavět mosty mezi realitou a fantazií, rozhodl jsem se místo do konkrétní části Indie zasadit děj Bajadéry do smyšlené země, jakou je Šangri-la v románu Jamese Hiltona Ztracený obzor.

Zrovna tak, jak mi mé vědomosti o indické kultuře umožnily přistupovat k příběhu více realisticky a s větším pochopením, umístění Bajadéry do mé vlastní Šangri-ly poskytlo mně samému i mému týmu určitou svobodu a vědomí smyslu při koncipování celkového stylu inscenace. Mohu jen doufat, že vytvořením tohoto „dohodnutého manželství“ se mi podařilo skloubit dohromady půvab baletua spiritualitu, kterou jsem pociťoval v Indii.

Chtěl bych poděkovat svému týmu a všem členům Národního divadla zapojených do této inscenace – zejména tanečnic – za jejich naprostou podporu a odhodlání k tomuto projektu.

– Javier Torres

Photo Credits: From top: Czech National Ballet, Wikipedia, Wikipedia, Martin Divišek, Staffan Sundstrom, Czech National Ballet

Post a Comment

Your email is never shared.

%d bloggers like this: