The Commitments, Part 8: The Mystery of the Choir

Prague Conservatory student Jakub Tomášek says a choir can truly make "heavenly peace" in the soul.

Prague Conservatory student Jakub Tomášek says a choir can truly make “heavenly peace” in the soul.

In our previous “Commitments” writing by a Prague Conservatory student, Anna Novotná told us about being a ‘conductor lady.’ This time Jakub Tomášek tells us about conducting a choir — and the special mystery when voices blend.

Česká verze je dole.

Jakub Tomášek, Prague
2nd year, Conducting

After a year of my studies at the Prague Conservatoire I knew composition was not the only field of study I wanted to do something with. I played piano, too, but since I had health troubles with my wrists, I have not been able to devote myself to it fully anymore.

There was just one way to hand music straight over to other people: conducting. I started to get some lessons at our school and a short time later I realized this is really the area I can succeed in.

The beginnings were not easy at all, although any uninitiated man could ask himself what is so difficult about just waving your hands. The answer is obvious: everything. To express a tempo, a meter, a mood, a feeling, and phrases with scant two hands, both at the same time, seems to be the most impossible thing at the outset.

If you add a complete knowledge of a score — which means, in fact, to know all the parts just as well as each musician knows only their own part — it requires being enormously patient, trusting in your skills (but not so much that you are not able to learn more from your teacher), and getting hands-on experience where you can utilise all the more-or-less theoretical knowledge.

It was the internal need for experience which made me look for an opportunity to lead a choir after about half a year of learning conducting. I was lucky to find a friendly amateur choir from a small town nearby Prague, looking for a choirmaster.

I must confess that listening to people’s singing has been my passion from time immemorial. I could sit at one place and listen to people singing all day long. That is why it is no wonder that the work with the choir has made me happy. Twelve cheerful men and women coming every Thursday after work to devote themselves to what they enjoy; the opportunity to forget all the everyday affairs and immerse themselves in the mystery of music, in the jumble of voices winding across each other. The two-and-a-half hours pass in a jiffy and all involved go home fulfilled, with an indescribable feeling that they have participated in something really high and important.

silent night

Choir singing has many other advantages, though. No one experiences the Christmas mood sooner than choristers. While the sharp August sun shines into the rehearsal room windows, there is a mad group of people inside singing about “what fun it is to ride in a one-horse open sleigh” and its sound carries far away…

And then, when Christmas really comes, there is a joy even much bigger! In fact, Christmas is the feast of singing. When Jesus was born, all the shepherds and angels sang. They did not need any musical instrument because the most powerful instrument they had was their own voice.

The voice is a treasure which every one of us owns. Choir singing has a potential to make “heavenly peace” in our soul.

Written by Jakub Tomášek; English edited by Mary Matz; Czech translation by Tereza Vařechová.

Kouzlo sboru

Naposledy nám Anna Novotná přiblížila, jaké to je, být dirigentkou. Tentokrát nám Jakub Tomášek poví o dirigování sboru – a o tom výjimečném kouzlu, když se mísí hlasy.

Jakub Tomášek, Praha
2. ročník, dirigování

Student Pražské konzervatoře Jakub Tomášek říká, že dirigování sboru skutečně dovede vytvořit v duši „božský mír”.

Student Pražské konzervatoře Jakub Tomášek říká, že dirigování sboru skutečně dovede vytvořit v duši „božský mír”.

Po roce studia na Pražské konzervatoři jsem už věděl, že skladba není jediný obor, kterým bych se chtěl zabývat. Také jsem hrál jsem na klavír, ale kvůli zdravotním problémům se zápěstími jsem se hře nemohl naplno věnovat.

Byl tedy jediný způsob, jak přímo předat hudbu lidem, a to dirigování. Začal jsem navštěvovat lekce naší školy a po krátké době jsme si uvědomil, že to je opravdu oblast, v níž mohu uspět.

Začátky nebyly vůbec jednoduché, i když kdokoli nezasvěcený by si mohl říkat, co je asi tak těžkého na mávání rukama. Odpověď je jasná: všechno. Vyjádřit tempo, metrum, náladu, pocit a fráze pouhýma rukama, oběma najednou, se na začátku zdá být tou nejtěžší věcí.

A přidáte-li k tomu kompletní znalost partitury, což vlastně obnáší znalost všech partů tak dobře, jak jednotliví hudebníci znají své vlastní party. Vyžaduje to nesmírnou trpělivost, důvěru v sebe sama (ale přiměřenou, abyste byli stále schopni se učit něco nového od svého učitele) a získání „ostré“ zkušenosti, při níž aplikujete všechny ty více či méně teoretické znalosti.

Byla to vnitřní potřeba zkušeností, která mě asi po půl roce studia dirigování vedla k hledání možnosti vést sbor. Měl jsem štěstí, že jsem narazil na přátelský amatrský sbor z malého města nedaleko Prahy, který zrovna hledal sbormistra.

Jakub Tomášek and the small choir he conducts near Prague.

Jakub Tomášek a malý sbor, který diriguje v Praze. / Jakub Tomášek and the small choir he conducts near Prague.

Musím se přiznat k tomu, že poslouchat lidi, jak zpívají, bylo mojí vášní odjakživa. Mohl bych jen sedět a poslouchat zpěv celý den. A tak není divu, že mě práce se sborem činí opravdu šťastným. Dvanáct veselých mužů a žen přichází každý čtvrtek po práci, aby se věnovali tomu, co milují; té přiležitosti zapomenout veškeré každodenní záležitosti a ponořit se do tajů hudby, do směsice hlasů plynoucích mezi ostatními.

Ty dvě a půl hodiny uplynou jako nic a všichni zúčastnění jdou domů uspokojeni, s nepopsatelným pocitem, že se podíleli na něčem skutečně důležitém.

Sborový zpěv má ale také mnoho dalších výhod. Nikdo jiný nezažívá vánoční atmosféru dřív než sboristé. Zatímco ostré srpnové slunce proniká okny zkušebny, uvnitř se skrývá bláznivá skupinka zpívající „rolničky, rolničky, kdo pak vám dal hlas?“ a její hlasy se nesou daleko…

A když Vánoce opravdu přijdou, ta radost je ještě větší. Vánoce jsou vlastně slavností zpěvu. Když se narodil Ježíš, všichni pastýři a andělé zpívali. Nepotřebovali žádné hudební nástroje, protože tím nejsilnějším nástrojem, který měli, byl jejich vlastní hlas.

Hlas je poklad, který má každý z nás. Sborový zpěv umí vytvořit „božský mír“ v naší duši.

Napsal Jakub Tomášek; korektury anglické verze Mary Matz; český překlad Tereza Vařechová.

Photo Credits: Jakub Tomášek

Post a Comment

Your email is never shared.

%d bloggers like this: