The Commitments, Part 1: Jakub’s Dream

Opus Osm

At first, all the Conservatory doors were closed to Jakub Rojko. But then ... / Zpočátku byly všechny dveře konzervatoře pro J Rojka uzavřeny. Ale pak...

It’s easy to think all Prague Conservatory students must be geniuses on a straight path to musical stardom. In this first-person, Opus Osm series we go into the classroom to discover the winding, sometimes bumpy path these students have already committed to on their journey.

Česká verze je dole.
Jakub Rojko, Dvůr Králové nad Labem
French Horn, First Year

It all started in the second class when I wanted to be a teacher. I did not know which subject I would like to teach, and if I would be able to teach someone. I started learning to play the piano at the music school. It was very difficult to learn the fingering, notes, key signature, and a lot of other important things.

I also began to attend singing lessons. I was taught by a very strict teacher, who always wanted to get the best from me. She prepared me for the singing competitions that I sometimes won.

The piano teacher never took me as a real piano player. I felt anxiety in his lessons and after four years, I decided to stop playing the piano and to start playing the keyboard. This teacher was one of the nicest and best teachers at the music school. She was the first person I told my dream, to become a teacher at the music school.

She told me that I have to study at the Prague Conservatory. I was happy, even though I did not know how much effort I would have to make. I asked if I could study keyboard there. Unfortunately she told me that the keyboard is not taught at the Conservatory. After some time I asked my singing teacher if I was good enough to study singing. She told me that I was not good enough for this.

Opus Osm

Jakub Rojko

In spite of all this I was looking for some way to get to the Conservatory. One day my keyboard teacher told me that I could try it with the French horn. From the beginning it seemed impossible, but after some time I found out that it might work. I also visited the city Přelouč, where interpretative courses on brass instruments took place. For the first time I met my future horn professor there.

At the end of the course she told me that I should really try the Prague Conservatory. I was very happy. I attended her lessons and she prepared me for the entrance exams. I was preparing very hard and I hoped I would make it.

When the day of examination came, I was surprisingly calm. At nine o’clock I went to play the horn before the committee. I played surprisingly well. After a long time of waiting, I went to write the written test. I knew that the test would not be a great success. During the oral exam I answered almost all the questions. Soon I was completely at ease and I was glad it was finally over.

After three days I received a letter stating that I was not admitted to the Conservatory. I served a notice of appeal which was granted. I was very happy that I would study at the Prague Conservatory. Now I am very glad that I may study here and I hope my dream to become a music teacher will come true. – oo

Written by Jakub Rojko; English version edited by Mary Matz; Czech translation by Tereza Vařechová

Oddanost: Jakubův sen

Je snadné si myslet, že všichni studenti Pražské konzervatoře jsou géniové na přímé cestě k hudební slávě. Tato série Opusu Osm nám formou přímého vyprávění umožní nahlédnout do jejich třídy a objevit klikatou a někdy hrbolatou cestu, kterou tito studenti na své pouti už ušli.

Jakub Rojko, Dvůr Králové nad Labem
Lesní roh, první ročník

Opus OsmVšechno to začalo ve druhé třídě, kdy jsem se chtěl stát učitelem. Nevěděl jsem, jaký předmět bych chtěl učit a jestli bych vůbec byl schopen někoho učit. Začal jsem se učit hrát na klavír v hudební škole. Bylo velmi složité naučit se prstoklad, noty, předznamenání a řadu dalších důležitostí.

Také jsem začal navštěvovat lekce zpěvu. Měl jsem velice přísnou učitelku, která ze mě chtěla vždy dostat to nejlepší. Připravovala mě na soutěže ve zpěvu, z nichž některé jsem i vyhrál.

Učitel klavíru mě ale nikdy nebral jako skutečného klavíristu. Z jeho hodin jsem cítil úzkost, a tak jsem po čtyřech lekcích rozhodl zanechat hry na klavír a začít hrát na klávesy. Tato učitelka byla jedna z nejmilejších a nejlepších v celé hudební škole. Byla tím prvním člověkem, kterému jsem se svěřil se svým snem stát se učitelem v hudební škole.

Řekla mi, že musím jít studovat na Pražskou konzervatoř. Byl jsem šťastný, i když jsem ještě netušil, kolik úsilí do toho budu muset vložit. Zeptal jsem se jí, jestli bych na konzervatoři mohl studovat klávesy. Bohužel mi ale odvětila, že klávesy se na Pražské konzervatoři nevyučují. Po nějakém čase jsem se zeptal své učitelky zpěvu, jestli mám na to studovat zpět. Ta mi ale řekla, že na to nejsem dost dobrý.

Jakub Rojko

Přes to všechno jsem dál hledal způsob, jak se na konzervatoř dostat. Jednoho dne mi paní učitelka, ke které jsem chodil na klávesy, řekla, že bych mohl zkusit lesní roh. To se mi od samého začátku zdálo nemožné, ale po nějakém čase jsem si uvědomil, že by to mohlo fungovat. Zároveň jsem navštívil Přelouč, kde se konají interpretační kurzy žesťových nástrojů. Tam jsem poprvé poznal svou budoucí učitelku hry na lesní roh.

Na konci kurzu mi řekla, že bych tu Pražskou konzervatoř měl opravdu zkusit. Byl jsem velmi šťastný. Chodil jsem k ní na hodiny a ona mě připravovala na přijímací zkoušky. Připravoval jsem se důkladně a doufal jsem, že to vyjde.

Když přišel den přijímacích zkoušek, byl jsem překvapivě klidný. V devět hodin jsem nastoupil před komisi a zahrál jí na lesní roh. Hrál jsem překvapivě dobře. Po dlouhém čekání jsem ještě šel k psanému testu. Věděl jsem, že test nebude žádná sláva. Během ústní zkoušky jsem zodpověděl skoro všechny otázky. Za chvíli to ze mě spadlo a byl jsem rád, že bylo konečně po všem.

Za tři dny jsem dostal dopis oznamující, že jsem na nebyl na konzervatoř přijat. Podal jsem odvolání, a to bylo kladně vyřízeno. Byl jsem štěstím bez sebe, že mohu studovat na Pražské konzervatoři. Jsem moc rád, že mám možnost zde studovat a doufám, že se můj sen stát se učitelem na hudební škole splní. – oo

– Napsal Jakub Rojko; korektury anglické verze Mary Matz, překlad Tereza Vařechová

Photo Credits: Miroslav Setnička

Post a Comment

Your email is never shared.

%d bloggers like this: