57 strun: Když se harfa setká s kytarou

Opus OsmJak díky nedostatku volných tříd vzniklo duo

The Czech translation of an article published Jan 31 on Opus Osm
„Potkaly jsme se asi před třemi lety na chodbě HAMU (Hudební fakulty Akademie múzických umění),“ vypráví pro Opus Osm studentka harfy Hana Hrachovinová. „Nebyly volné třídy, a tak jsem seděla před harfovou třídou a hrála Bachovu Suitu e moll.

A Lucka (kytaristka Lucie Šťavíková) šla okolo – kytarová třída je hned vedle – a zeptala se, jestli s ní nechci hrát. A tak jsme hrály.“

Od té doby spolu dvě mladé studentky hudby často vystupují na komorních koncertech nebo samostatně či jako duo hrají podkresovou hudbu k různým příležitostem. (Ne, nemusí to být vždy jen ordinérní sólový klavírista nebo osamělý folkový kytaristka, kdo hudebně doprovází svatby, večeře, setkání v domovech seniorů, prohlídky na zámcích, anebo dokonce pohřby.) Slečnu Šťavíkovou navíc můžete slyšet ve známé Růžové čajovně a slečna Hrachovinová zase často hraje s Jihočeskou komorní filharmonií České Budějovice a s dalšími orchestry; duo společně vystoupilo nedávno v Galerii Art Space Řetízek.

Co hrát?
Nutno připustit, že kombinace harfy a kytary není moc častá, takže pro ni nebyly napsány skoro žádné původní skladby. „Ale tím je to pro nás zajímavější!“ tvrdí slečna Hrachovinová. Prozrazuje, že většina jejich repertoáru sestává z úprav pro dvě kytary nebo pro kytaru a flétnu. Jemné brnkání strun harfy a kytary také dává dobře vyznít „pokladům kytarové literatury“ jako jsou anonymní renesanční písně, skladby Johna Dowlanda, Johna Johnsona, Antonia Solera a Fernanda Carulliho, stejně jako úpravy oblíbených skladeb Händela nebo Beethovena.

K pozdějším skladatelům harfistka dodává: „Můj nejoblíbenější skladatel obecně je Antonín Dvořák. Bohužel ale nenapsal skoro nic pro harfu.“ Dává přednost moderní hudbě, protože se v ní cítí „svobodnější“, jak vysvětluje. „Podle mě je moderní hudba založená spíš na atmosféře a výrazu než na formě a technice.“ Ale přiznává, že spíše starý repertoár dua je dobrou protiváhou k její slabosti pro soudobou hudbu.

Atmosféra a výraz je ústředním bodem také pro kytaristku Šťavíkovou. Říká, že ji baví tvořit hudební detaily na kratších skladbách, jako jsou třeba renesanční písně. „Hraní krátkých skladeb se někomu může zdát lehké, ale ve skutečnosti je těžké zahrát je dobře v jakýchkoliv podmínkách a s výrazem, který posluchače osloví,“ dodává.

Spolužačky z Akademie múzických umění by chtěly pořádat komorní koncerty častěji, ale jsou dost zaneprázdněny studijními i dalšími hráčskými povinnostmi. Ovšem studentské duo, které vzniklo na chodbě a dokáže úspěšně vystupovat, jistě čeká světlá budoucnost i ve velkých koncertních sálech. — oo

– Mary Matz; překlad Hana Hrachovinová

Photo Credits: Miroslav Setnička

Post a Comment

Your email is never shared.

%d bloggers like this: