Pochopení v Novém světě


Note: This is the Czech translation of the article, Sympathy from the New World, which was published in English on Opus Osm Dec 3.

Hudebníci z New Yorku mluví o současné americké hudební scéně

Představte si, že založíte nový hudební soubor, který bude mít 20 až 30 koncertů za rok místo obvyklého půl tuctu nebo méně. Bylo by to možné? Jaké tajemství vede k takovému úspěchu?

Violistka Elizabeth Weisser a klavírista Steve Beck poodhalili svá tajemství během diskuze v Americkém centru v Praze, která se konala 5. listopadu 2012. Jsou členy Talea Ensemble, souboru zaměřeného na soudobou hudbu, který vystupoval například na nedávném festivalu nové hudby Contempuls 2012 v Praze.

Stojí za zmínku, že paní Weisser není v souboru jen violistkou, ale i manažerkou. A v tom tkví podstata věci. Pan Beck vysvětluje, že v dnešním hudebním světě Spojených států jsou soudobí skladatelé zároveň interprety, producenty a propagátory své tvorby.

Těchto úkolů se mohou zhostit celkem úspěšně, protože většina amerických hudebních konzervatoří vyučuje kromě obligátní hudební teorie, historie a praxe také základní manažerské dovednosti, jako je připravit reklamní materiály nebo propagovat soubor či orchestr.

Talea Ensemble -- Weisser, Beck

Paní Weisser řekla malému obecenstvu v Americkém centru, že raketový vzestup souboru Talea přišel díky tomu, že skupina vytvořila atraktivní obchodní značku, udělala si z práce zábavu a navodila pocit sounáležitosti mezi hudebníky, skladateli a obecenstvem.

Například internetové stránky souboru zahrnují blog, do kterého přispívají interpreti, skladatelé a dokonce i posluchači. V koncertním cyklu „Inside Out“ hraje soubor kratší koncertní programy, které následně analyzuje za účasti hráčů i publika.

Interaktivní přístup nezapřela ani dvojice přednášející v Americkém centru. Svůj projev adresovaný příznivcům soudobé hudby prokládali ukázkami skladeb soudobých autorů, aby demonstrovali odlišnost různých stylů současné kompozice.

Ale To Je V Pořádku…
Paní Weisser zdůrazňuje, že vyhledávají obecenstvo, které trpělivě a pečlivě naslouchá hudbě a bude se „cítit spokojeno“, i když skladbám neporozumí na první poslech. Také naznačuje, že hledají hudební kritiky, kteří neskrývají svou nejistotu za povýšeným tónem. „Někteří lidé mohou byt rozčilení, zklamaní, nebo si myslet, že ta hudba je špatná,“ říká paní Weisser, „ale to je v pořádku: spousta interpretů i skladatelů jí také nerozumí.“ Vysvětluje, že jejich největším cílem není to, aby se diváci cítili pohodlně, nýbrž přimět je k přemýšlení

Pan Beck dodává: „Tím, že publikum nutíme k náročnějšímu poslechu soudobé hudby, bude pak snadněji rozumět hudbě tradiční.“ Umělci vysvětlují, že tento přístup je nezbytný, protože americká hudební scéna dnes čelí utahování opasků a omezenému financování uměleckých projektů stejně jako je tomu v Evropě.

„Velké orchestry závislé na tučných rozpočtech proškrtávají své programy, nebo jsou úplně rušeny,“ říká dvojice. Naproti tomu menší tělesa s nižším rozpočtem teď zažívají nový rozkvět.

Je zajímavé, že spousta evropských skladatelů nachází chápavé publikum díky „útěku do Nového světa“ – získávají skladatelská místa na předních univerzitách v Kalifornii, New Yorku, Bostonu nebo Chicagu. Tam pak ovlivňují novou generaci studentů, kteří jsou podle paní Weisser „okouzleni spíše evropskými vlivy než americkými autoritami“. Evropané tak nacházejí porozumění u svých studentů, kteří po absolutoriu pokračují v jejich šlépějích a vydávají se do různých koutů rychle se měnícího hudebního světa.

Zdá se, že na obou březích oceánu je pro skladatele, hudební soubory a celé orchestry výzvou najít si vstřícné publikum nejen v koncertním sále, ale i v učebnách a v médiích. — oo

– Mary Matz; překlad Hana Hrachovinová

Photo Credits: Top: BigFoto; bottom: Miroslav Setnička

Post a Comment

Your email is never shared.

%d bloggers like this: