Making Movie Music/Fanouškům filmové hudby

Making Movie Music

Can music created for the movies be considered “classical”? The conductor of the Prague Film Orchestra says “Yes!” … and … “no …”

Jiří (George) Korynta taps his conductor’s baton. The orchestra raises its instruments. The packed audience at the Church of St Margaret in Břevnov sits up expectantly: Will it be the theme from “Harry Potter”? Or … yes! The audience is thrilled! It’s one of their other favorites, John Williams’ theme from “Star Wars.”

“Film music is the only type of classical music that brings in every type of audience,” conductor Korynta tells us. “All generations are interested in it, from very young kids to ‘old’ people. When we start to play something,some of the kids know what it is just from the first two notes,” he says, and the audience clamors to know which themes are going to be played at the next concert.

“There are some differences between classical and film music,” the energetic conductor concedes. “Film music came from classical, and you can find elements of rock ‘n roll, heavy metal, and lots of types of music in classical. But film music is continuing what classical music only started.” He describes it as “the classical music of the current times.”

Mr Korynta has been conducting – and along with his mother, coordinating – The Prague Film Orchestra (Pražským Filmový Orchestr) ever since he founded it in 2004. The orchestra doesn’t record soundtracks for as-yet unreleased movies, but plays only music from already-produced films.

Born into a musical family, he “grew up” in the symphony orchestra, he tells Opus Osm. He paid his musical dues with study at the Jaroslav Ježek and Prague conservatories, with tutelage continuing at HAMU, the academy of music. He always dreamed of having his own orchestra; and when the door slammed on an opportunity to join the symphony in London (because the Czech Republic wasn’t a member of the EU at the time, he explains), he simply created his own.

The Prague Film Orchestra audience waits expectantly for its favorite movie themes/Publikum Pražského Filmového Orchestru čeká dychtivě na oblíbenou hudbu k filmům.

The enthusiastic, polished PFO musicians range in age from about 14 to their early 30s and are studying or have studied at the major music schools and academies in the city. One of the biggest challenges, their conductor admits, is getting all these students, parents, and full-time employees together at the same time for rehearsals. “But we manage,” he smiles.

Another challenge Mr Korynta must resolve is the special nature of film music, written in short segments to support strong images the entire movie audience will remember for a long time. So to make sure his musicians all give the same kind of reading to music which they may or may not already know, Mr Korynta carefully watches each movie himself before the orchestra begins work on it.

Then, like most conductors, “I tell the orchestra what we need to get from the music,” he says.

But unlike other conductors, he also adds, “I tell them – here the Tyrannosaurus Rex is eating someone; here’s the part where Indiana Jones jumps from the train,” he grins.

And that’s probably the major difference between classical and film music.


The next concert by the Prague Film Orchestra will be Dec 16 at The Rudolfinum, with the Prague Singers. The program includes themes from Saving Private Ryan, Home Alone, Polar Express, and others.

Fanouškům filmové hudby

Může být hudba vytvořená pro film považována za „klasickou“? Dirigent Pražského filmového orchestru říká „Ano!“… a … „ne…“

Jiří Korynta poklepe taktovkou a orchestr pozvedne nástroje. Početné publikum v bazilice sv. Markéty v Břevnovském klášteře je plné očekávání: bude to téma z Harryho Pottera? Nebo že by ne? Skvělé, diváci jsou nadšení jejich absolutním favoritem – „Star Wars“ od Johna Williama.

„Filmová hudba je jediný druh klasické hudby, který přitahuje všechny typy posluchačů,“ podotýká dirigent Korynta. „Zajímá všechny generace od malých dětí až po seniory. Když začneme hrát, některé děti poznají skladbu už z prvních dvou not,“ zmiňuje, zatímco se publikum dožaduje informace, jaké melodie zazní na příštím koncertě.

„Mezi filmovou a klasickou hudbou jsou určité rozdíly,“ vysvětluje energický dirigent. „Filmová hudba vychází z klasické, v níž našly kořeny i například rokenrol, heavy metal a spousta dalších stylů. Pokračuje v tom, co klasická hudba započala.“ Jiří Korynta popisuje filmovou hudbu jako „klasiku současné doby“.

Jiří Korynta diriguje (a se svou matkou i manažersky řídí) Pražský filmový orchestr od roku 2004, kdy jej založil. Orchestr se zaměřuje na již existující filmy; nenahrává soundtracky těch, které ještě nebyly v kinech.

Jiří Korynta se narodil do hudební rodiny a s nadsázkou říká, že „vyrostl“ v symfonickém orchestru. Hudební vzdělání získal na Konzervatoři Jaroslava Ježka a Pražské konzervatoři a pak ve studiu pokračoval u pedagoga Akademie múzických umění. Vždy snil o vlastním orchestru. Když nemohl využít možnosti stát se členem Londýnského symfonického orchestru (kvůli tomu, že Česká republika tehdy ještě nebyla členem EU, jak nám vysvětlil), jednoduše si založil vlastní těleso.

Dnes mezi nadšené a kultivované hráče Pražského filmového orchestru patří čtrnáctiletí i třicátníci, kteří studují nebo už vystudovali přední hudební školy či akademie ve městě. Jejich dirigent přiznává, že jednou z největších výzev je zorganizovat všechny tyto studenty, rodiče a plně vytížené zaměstnance ke zkoušení na konci hektického pracovního dne nebo týdne. „Ale daří se nám to,“ usmívá se.

Další výzvou, na kterou pan Korynta musí najít odpověď, je zvláštní povaha filmové hudby. Je napsána v krátkých blocích, aby podpořila emotivní scény filmu tak, že si je celé obecenstvo na dlouho zapamatuje. Aby měl jistotu, že všichni jeho hráči budou stejně intepretovat hudbu, kterou můžou, ale nemusí znát předem, pan Korynta před zahájením zkoušek pozorně zhlédne každý film.

Jako většina dirigentů pak orchestru říká, „co je třeba z hudby dostat“.

Ale na rozdíl od jiných dirigentů jim také řekne, že „zde Tyrannosaurus Rex někoho požírá; v tomto místě Indiana Jones vyskočí z vlaku,“ směje se pan Korynta.

A v tom je nejspíš největší rozdíl mezi filmovou a klasickou hudbou.

Příští koncert Pražského filmového orchestru proběhne 16. 12. v Rudolfinu s Pražskými Pěvci. Na programu budou mimo jiné melodie z filmů Zachraňte vojína Ryana, Sám doma a Polární expres. — oo

– Mary Matz; překlad Hana Hrachovinová

Photo Credits: Miroslav Setnička

Post a Comment

Your email is never shared.

%d bloggers like this: